Vše o krásách italského ostrova Sardinie

Historie

Nejstarší dějiny

Třináct miliónů let trvalo bloku, který se odtrhl od pevniny dnešní Francie a Španělska, a který tvoří nynější Korsiku a Sardinii, než doputoval na současné místo ve Středozemním moři.
Nejstarší nálezy opracovaných oblázků jsou z doby mezi 200 tis. až 150 tis. lety př. n. l.
První obyvatelé, kteří jsou nazýváni Sardové, nebyli indoevropského původu. Ale další vlna obyvatel přišla již z východního Středomoří a pocházela z paleolitu (7 tis. let př. n. l.). První obyvatelé byli zemědělci a pastevci, začali se usazovat na pobřeží a postupně směřovali do vnitrozemí. Díky nejrůznějším nálezům nářadí a keramiky můžeme sledovat jak se obyvatelstvo vyvíjelo. Kolem 3 tis. let př. n. l. už znaly zpracování bronzu. Na území Sardinie se vystřídaly kultury: Bonuighinu, Ozieri, arzachenská, Bonnanaro…

Éra Nuragů

V roce 1855 př. n. l. se na Srdini objevili Nuragové, bohužel jejich původ není dodnes znám a nezanechali po sobě písemné památky. Možná přišli ze severní Afriky, ale celá jejich éra opředena tajemstvím.
Byli to převážně pastevci a architektura se podobá architektuře na Malorce, či Ibize. Stavěli velmi zajímavé budovy zvané nuragy. Těchto nuragů se stále na Sardinii nachází skoro 7000. Neznámějšími jsou nurag Losa, Nuraxi di Barumini, Albucciu a Brunku Madili di Gesturi.
Tato civilizace prožívala největší rozmach v letech 1200 – 900 př. n. l. a měla rozvinuté kontakty s celým Středomořím. Mimo nuragů zanechala na Sardinii další významné historické stavby.

Antika

Kolem 1 tis. př. n. l. se na Sardinii objevují Féničané a kolem roku 500 př. n. l. si ji podmaňují Kartaginci. Ty přilákala ruda a obilí, ale nejprve se museli potýkat s Nuragy, které zahnali do vnitrozemí.
Následovalo pak několik pokusů Římanů a v roce 227 př.n.l. konečně Sardinii dobyli a ta se stala římskou provincií. V roce 212 n. l. po mnoha nepokojích, rebeliích a drobných válkách dostávají obyvatelé Sardinie římské občanství. Z těchto dob se na Sardinii nachází mnoho památek po Féničanech, Kartagincích i Římanech. Např.: pozůstatky města Tharros z 4.stol. př. n. l.

Byzantinci, Saracéni, Judikáti, Aragonci

Z římské nadvlády osvobodili ostrov Vandalové v letech 456 – 466, těm ale Sardinii přebrali Byzantinci a tak se stala roku 534 součástí Byzantské říše. Postupně až do 11. stol. ostrov napadal bojovný národ afrických muslimů – Saracénů, kteří si podmanili pobřeží. Ale Sardinie stále zůstávala pod Byzantskou říší, i když vzájemný zájem opadal.
Sardinie byla zanechána svému osudu až v roce 815, a tím mohla občansky, ekonomicky i politicky růst. Vytvářejí se čtyři judikáti – království a zároveň soudcovství. Jsou vytvořeny základy sardinského jazyka a vlastní zákony. Toto období je považováno dodnes za nejlepší dobu tohoto ostrova.
V roce 1051 byl ostrov přepaden vojskem Mugahida al Amiri a je nucen požádat o pomoc Pisu a Janov. Tak se dostávají k moci katalánští, aragonští, janovští i pisánští vladaři – judikáti. V roce 1294 se Jakub II. Aragornský se schválením papeže Bonifáce VIII. stává králem Království Sardinie a Korsiky. Tak slábl vliv Janova a Pisy, ale sílil vliv Aragonců. Oficiálním jazykem se stává katalánština.
Na Sardinii pak nastává doba rebelii a občanských válek. Střídají se různi judikáti po většinu z Aragonců. Významným byla Eleonora z Arborey, která zveřejnila první psaný zákoník – Sardinský zemský zákoník, který platil 500 let.

Španělé, Savojská dynastie

Díky sňatku v roce 1479 Ferdinanda Aragornského a Isabely Kastilské došlo ke sjednocení Aragonie a Kastilie, což znamenalo pro Sardinii nadvládu Španělů a ta trvala do počátku 17.stol.

V 16.stol. probíhá několik epidemií a nákazy malárie. Také na místní obyvatelstvo útočí piráti, posílají je do otroctví nebo vraždí.

První sčítání obyvatelstva proběhlo koncem 17.stol., žilo tehdy 270000 obyv. Přitom podle odhadů koncem 15.stol. asi 150000 obyv.

V roce 1713 po skončení války o španělské dědictví byla Sardinie přiřčena Rakousku, císař Karel IV. Ji však v zápětí vyměnil za Sicílii. Tak se stala Sardinie součástí Piemontu s hlavním městem Turínem.

Od roku 1718 do roku 1861 trvalo Sardinsko – Piemontské království, jemuž vládla Savojská dynastie. V roce 1861 je Sardinie přiřazena Království italskému a v roce 1764 se stává úředním jazykem italština.

Sardinie čelí několika útokům Francouzů a žádá krále o podíl na moci. To vše podněcuje revoluční náladu. V roce 1812 se stává prvním sardinským králem savojský František d´Este.

Další sčítaní se koná roku 1824 a počet obyvatel je již 460000 za šedesát let později to je již 790000 obyv.

Roku 1841 žádají Sardinští o zrušení autonomie a o připojení k Piemontu a je jim vyhověno.

Sardinie jako autonomní oblast Itálie

V roce 1946 abdikuje král Vittirino Emanuele III. a na základě lidového referenda je zrušeno království a vyhlášena Italská republika. Roku 1948 dostává Sardinie zvláštní statut autonomní oblasti a tím se stává dvacátým italským regionem. Obyvatelstvo r. 1951 čítá 1276023. V šedesátých letech italský parlament schvaluje tzv. Plán obnovy a investuje do turismu.